[ Pobierz całość w formacie PDF ]

chanicky øíká: Kose, kose, èerný ptáku!
Èerný kos zpívá.
Není to kos. Je to bílé, dívèí hrdlo a na nìm aòùra èervených
perel. Podivno, co vae vidí hoch.
Jde kolem zahradní restaurace. V ku~elníku tøeskla koule.
Tøesk, a hoch vytr~enì vzhlédne.
Ale zahrada je jinak prázdná a pod kaatany le~í konejaivý,
zelený stín.
 Nejste unavena, Nataao?
Nataao! Ne, co jen mu to napadlo! Nataao!
Hoch má daleký, daleký pohled. Za hory, za hory letí jeho
pohled.
Varja, Gemma, Vìra ... sladká jména snù, jakými tì oèaro-
val Turgenìv!
Nataaa ... jméno nejsladaího snu!
Nic více ne~ jméno, vùnì pohádky, malý stepní vánek! Na-
taao, Nataao, Nataaenko!
Jde teï po jeho pravém boku; hoch bojí se pohlédnouti v tu
stranu, tají dech a hry~e rty.
I otázati se bojí, pouze v nitru mu vzlyká.
 Je to mo~no? Je to mo~no, ~e jdete po mém boku?
Ale Nataaa ví, co se chce ptáti. Hledí stranou, záhadné svì-
telkování vstoupí do jejích oèí.
 Proè by to nebylo mo~no? Studenta jsem si zamilovala.
Pìkná vìc, co~? A jakýpak vlastnì vy jste student? `patný
student! Ale - ale, Nataain hlas obletuje jak pohrávající si motýl,
ale ... hvìzdu máte na èele, to je to ...
A hoch má na okam~ik skuteènì nìco záøícího na èele.
Jenom na okam~ik. Pak oblièej jeho náhle zvadne; drnkne
si do èela a kolem rtù objeví se zlý úsmìv.
Hvìzda? Kde by se tu vzala jaká hvìzda? Z knihy jsem to
asi nìkde vyèetl, co jiného? A kdepak by se tu vzala jaká
Nataaa? Pìknì jsem si to vaecko vymyslil. F-fit! hvízdl a mávl
rukou.
Kolem jede pivovárský vùz obtì~kaný sudy, drtí dla~bu, roz-
tøásá okna a ta vøava dìlá hochu dobøe. Chtìl by køièeti do té
vøavy.
Pak policejní revizor jde kolem, zùstává státi uprostøed uli-
ce, hledí pøed sebe, za sebe, hledí vpravo, hledí vlevo, a tváøí
se velmi vá~nì, podezøívavì jaksi, jako by øíkal: Èiju, èiju èlo-
vìèinu.
Je u~ pozdní odpoledne, vlahý stín mezi domy, jenom okna
vyaaích pater proti západu záøí.
V jednom oknì nad nìjakou prací sklonìná dívèí hlava. Pe-
largónie s èervenými kvìty a sklonìná dívèí hlava. Jsme tu
v oknì, já a dívka, a máme milou, sváteèní chvilku - øíká pe-
largónie.
Máme takovou tichou zábavu - a nevyruaujte nás, nemáme
èasu. Dívka má pìainku ve vlasech, úzoulinkou, mraveneèek
by mohl po ní putovat.
Hoch okam~ik hledí k oknu.
Sbohem, pelargónie! Sbohem, pìainko, øíká potom a jde.
Náhle vaak - stùj.
Hoch hledí pøed sebe, stín a svìtlo rychle se vystøídaly v jeho
oblièeji.
Starý, ze~loutlý pán drobnými krùèky sype se proti nìmu,
i jeho hùlèièka sype se drobnými krùèky, i zpelichaný pinèlík
v jeho patách.
Teï stojí ji~ oba proti sobì, starý pán a hoch. Pán stane
a udìlá grimasu, jako by chtìl kýchnout. Jenom ustraaený
úsmìv zbude z té grimasy. Hoch nakloní hlavu stranou, celý
jeho oblièej je jediná veselá aibenièka. Má na jazyku otázku:
 A co játra, strýèku, jeatì nedìlají dobrotu?
Ale neøekne nic, zasmìje se pouze starému pánu do obli-
èeje, uhne a jde mimo.
Leè na veselé aibenièce se to houpá, houpá ...
Pøipomnìl leccos staøeèek, pøipomnìl. Je to bývalý jeho ~a-
láøníèek - jak by nepøipomnìl? Ráz naráz vybavují se vzpo-
mínky. %7Å„enou se jak èernohlavá, rozedraná kluèiska.
Vlastnì ten rozchod s ~aláøníèkem byl nejveselejaí. A ani ne
s ~aláøníèkem, ale s dru~kou jeho nejvìrnìjaí. Ej, jak jste mi,
panièko, podnes milá. Duai moji jste ostøíhala, èerného ne-
vdìku se doèkala!
Hoch se aklebí a cení zuby.
Nu, necpete se na mne, èertovská kluèiska!
A co byste tomu øekli - s Draperem to poèalo. S takovou
høíanou kní~kou.
Vzal si hoch kní~ku na svátky a svatosvatì ji tam zapomnìl.
Bouøe se prostì nad hlavou strhla - a pro bouøi zapomnìl.
%7Å„aláøníèkové toti~ tatínkovi èerné psaníèko poslali, stí~nost
jakousi na nìho  v ohledu mravním - no, a bouøe byla. A pro
bouøi na kní~ku zapomnìl. Høíaná kní~ka vaak brzy èerné rù~-
ky vystrèila. Jen se do mìsta vrátil a druhý den od tatínka  pí-
semnost a vyrozumìní takové doaly - jakou ~e bezbo~nou
knihu zanechal to doma? To~ takové ~e to je? Teï ovaem je
pochopitelno, ~e mohl podlehnouti takové mravní zkáze! Boha
se spustil, to je to. A hrozný konec ~e jej èeká, u~ teï rozedral
rodièùm srdce. Kní~ka ovaem zùstane doma a ostatní ~e jea-
tì uslyaí.
Hoch cení zuby. Oh, tenkráte je cenil jeatì více!
Napsal také psaní. Kniha ~e není jeho, nýbr~ jeho pøítele,
a nemù~e být tedy øeèi o tom, ~e by zùstala doma. Ostatnì
není to ani apatná, ani høíaná kniha, je to znamenitý vìdecký
spis. Nemù~e také uvésti nikoho do mravní zkázy a jeho èet-
ba je pro ka~dého jistì jen s prospìchem. Proto ae si jen otec
kní~ku pøeète a pak ihned poale. Kromì toho sdìluje, ~e
se bude stìhovat z dosavadního bytu. Nemù~e bydleti u lidí,
kteøí slídí za ka~dým jeho krokem. Z toho ~e mu hrozí mravní
zkáza, a ne z èetby vìdeckých spisù - -
Bylo to tak, kluèisko, nebo nebylo? Bylo.
A za dva dny pøijel sám otec.
Hoch mhouøí oèi a svírá oblièej; nìco s hukotem ~ene
se kolem jeho oèí, jak zbìsilý rychlík.
Zajímavì se to tenkráte utvoøilo, takováhle scéna napøíklad:
Otec s bytnou sedí u stolu, on stojí u okna a hledí ven. Je
velmi vìtrný den, dva topoly dole na konci pøedmìstí kymá-
cejí svými vraky. I v nìm je vìtrno.
 Kolik dostával dosud na útratu ...náa synáèek? ptá se otec.
 Jak jste si ráèil pøát. Zlatku týdnì, odpovídá bytná a z iejí-
ho hlasu ie slyaeti radost z vítìzství i jakési ustraaení.
 Táák? Ode dneaka ani krejcar. Jen na nejnutnìjaí potøeby
raète jej zalo~it a o ka~dém nejmenaím projevu neúcty k vám
mi hned prosím napiate. Chce-li se u~ jednou houpat na ai-
benici, ae jen pokraèuje na té cestì, na které se nalézá ... Ale
dokud je pod naaí otcovskou mocí - -
Pohlédl k oknu.
 Sem se obrae, nestydo!
Hoch se obrací, pavuèinky má pøed oèima.
 Pùjdea teï se mnou k øediteli. Pøed ním øeknea, kdo ti onen
apatný spisek pùjèil!
Hoch se dívá - starého papouaka vidí. Papouaek køièí, pøí-
mo k jeho srdci se sápe.
Ale v~dye to není papouaek, otec je to - øíká si, po vaech
~ilách mrzne, a v tom okam~iku setkají se jeho a otcovy oèi.
A - otec uhne, ústy naprázdno zamele a jen jeatì jednou úko-
sem na hocha pohlédne, nejistì u~ a ustraaenì, a do vaech
jeho pohybù vstoupí neklid. Vstane, nìkolik krokù udìlá, od-
kaalává a opìt usedne. Oèi na okam~ik v prázdnu utonou,
jako by na nìco z minula vzpomínaly, - a tu náhle vzpomnìly
a otec zakýval hlavou; bezradnost ulehla v jeho oblièej.
 Nu, a.... øeknìte, co dìlat, co dìlat....! Ne, není to tak lehké,
míti syna ...Úklady èíhají na vaech stranách. Tu takový spisek
splete hlavu ... a ... jsou jeatì horaí vìci ...právì~e ...
Otec vzdýchl a mávl rukou.
Hoch poèíná bystøe naslouchati; co se to stalo náhle s ot-
covým hlasem? Neútoèí ji~. Couvá. Ale v hochu vstala nedù-
vìra: Není to lest? Nechtìjí jej zaskoèiti? A v jeho oèích ne-
pøestává hoøeti zlovìstná jiskøièka ...
Pak jdou s otcem ulicí. Zamýalí se mnou nìco, zamýalí - uva-
~uje hoch. Povede mne k øediteli? Ani slova ze mne nedo- [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • skierniewice.pev.pl

    • Archiwum